Tiské stěny

První den dovolené jsme začali vcelku rozvážně. Ráno nás v osm hodin probudilo slunce... ehm... Radiožurnál. Po snídani, balení a nezbytné kontrole, zda je zabaleno veškeré myslitelné příslušenství mé MiMi, jsme vše naskládali do rudého ocelového oře výroby naší jediné automobilky a vyrazili směrem České Švýcarsko. To již bylo slunce pěkně vysoko a bylo jasné, že v cíli budeme tak akorát na oběd. Vysoko stojící a spalující slunce nedávalo přílišnou naději na "dobré světlo", na jaké my fotografové čekáme. Fádně se opakující směrovky na Louny se stále se snižující vzdáleností nás brzy začaly znepokojovat. Drobná navigační chybka, možná zaviněná vysokou teplotou, způsobila další prodlení. Po přeprogramování palubního navigačního systému a jeho křížové kontrole jsme již s jistotou směřovali na Děčín.

Projeli jsme nevzhlednou a zanedbanou průmyslovou částí Děčína a po chvíli jsme už vystupovali v obci Tisá. Zaparkovali jsme na malém parkovišti u kostela zhruba ve středu Tisé. Bylo poledne a tělo se hlásilo o své, tak jsme si v nedaleké hospůdce dali výborné fazole s klobásou. Vedro nás vyhnalo ven pod kaštany, odkud jsme se po siestě vydali asfaltovou cestičkou vzhůru k pískovcovým stěnám.

Naštěstí asfalt po chvíli zmizel a nahradila ho zpevněná cesta pokrytá žlutobílým pískem z blízkých pískovců. Zpoza vrcholu cesty na nás vykoukl roubený domeček. Zakoupili jsme si vstupenky v ceně 20,- Kč, papírového průvodce a nezbytnou turistickou známku.

Průvodce není nutností, s běžnou turistickou mapou se rozhodně neztratíte, ale přesto Vám ho doporučujeme. Získáte zajímavou publikaci s množstvím kvalitních fotografií, texty o historii a mapky Velkých a Malých stěn s legendou k číslům, která budete při procházce skalami neustále potkávat.

V průvodci se dočtete, že historie turistického objevování sahá až do devatenáctého století. V tehdejší době se turistům doporučovalo najmout si v Tisé místního průvodce, aby se ve skalním bludišti neztratili. Dnes se o orientaci turistů starají turistické značky.

Od domečku nás na obhlídku Malých stěn vedla naučná stezka značená příčným zeleným pruhem. Co chvíli se zastavujeme u číslem označené skály a podivujeme se na fantazií autorů názvů. Naše fantazie až příliš často nestačí na to, abychom viděli ve skále něčí hlavu, stůl či zpovědnici. Malé stěny obsahují 19 a Velké stěny 56 pojmenovaných a očíslovaných skalních útvarů.

Stezka nás velmi rychle přivedla na Západní vyhlídku, z níž je krásný výhled na Malé i Velké stěny a Tisou. V dálce vidíme plochou tabuli Vysokého Sněžníku, který je se svými 723m n. m. nejvyšším bodem Labských pískovců. Spíše tušíme než vidíme na něm postavenou rozhlednu Děčínský Sněžník.

Vítr vanoucí na vrcholu Západní vyhlídky nás láká k zastavení a já nalézám první příležitost vyzkoušet nové přechodové filtry. Bez nich a polarizačního filtru bych v poledním slunci stěží dokázal zachytit zajímavou oblohu. Fotografie v průvodci zachytily tu samou scenerii v nádherných podzimních barvách. Rostou tu břízy, borovice a modříny, díky tomu je na podzim k dispozici dostatek žlutých odstínu, které ještě více zdůrazní nízké podzimní slunce. Tamtéž otištěný zimní snímek je také velmi zajímavý, sníh zdůrazní rozervanost skal. Terén není ani příliš nebezpečný, s trochou opatrnosti by toto místo jistě stálo za návštěvu i v zimě.

Tiské stěny jsou společně se sousedními Rájeckými a Ostrovskými skalami tradiční oblastí pískovcového horolezectví, které má v této oblasti kořeny sahající až do počátku dvacátého století, kdy se uskutečnily první zdokumentované výstupy.

Když pozoruji horolezce na osamocených pískovcových věžích, tak jim tak trochu závidím úžasný výhled, jaký musí mít. Ale současně si vybavím, s jakou nejistotou nahlížím z okrajů skal dolů, a jsem rád za místo, kam se mohu dostat relativně bezpečně a zachytit panoramatický pohled na Velké stěny s Vysokým Sněžníkem v pozadí.

Když po schodech scházíme z hřebene Malých stěn, můžeme obdivovat nádherné útvary, které příroda tvoří ve zvětrávajícím pískovci. Úzké soutěsky jako tato poskytují příjemné oázy chladu, kde se turisté mohou osvěžit, ale současně jsou nesmírně obtížně fotografovatelné. Velmi těžko se hledá místo, kde by nebylo vidět na osluncem rozzářenou blohu, která vytváří nezachytitelný kontrast. Zkouším vzít expoziční řadu, abych se mohl později na počítači pokusit snímky složit v jeden. Výsledek není špatný, ale je co zlepšovat.

Už uplynuly skoro dvě hodiny, co se procházíme tímto krásným skalním městem, podle průvodce nám na ty cca 4km značené trasy mělo stačit 90minut. Opouštíme Malé stěny a směřujeme k většímu okruhu Velkých stěn. Je jasné, že tu strávíme podstatně víc času než jsme předpokládali, tak si u domečku koupíme vodu na osvěžení a pokračujeme po zelené dále.

Značka nás vede podél severní strany Velkých stěn. Tato strana je mnohem více rozrušena působením povětrnostních vlivů, nacházíme tu mnoho zajímavých skalních náměstí a osamělých pískovcových věží. Cestou můžeme pozorovat všudypřítomné horolezce, povětšinou tiše stoupající vzhůru.

Po nějaké době dojdeme k ocelovému schodišti, které nás úzkou průrvou vyvede na vrchol Velkých stěn. Tam je křižovatka s červenou značkou. Dáváme se doleva a po několika minutách docházíme k nejznámějším skalním útvarům Tiských stěn - Hřibu a Želvě. Tady s klidem můžeme dát autorům jmen za pravdu, Želva i Hřib jsou dobře rozpoznatelné. Sluníčko neúprosně svítí přímo proti nám, i tak se pokusím o snímek, ale výsledek je stěží použitelný.

Kdybychom pokračovali dále, došli bychom k turistické chatě Tiské stěny, která je alternativním vstupem do areálu a je na samém počátku obce Tisá. My se ale ještě chceme projít po vrcholových partiích Velkých stěn. Trasa vede po jižní straně a nabízí široké výhledy do okolí. Bohužel slunce téměř znemožňuje focení, rána a západy slunce tady ale musí být nádherné.

Nezdržuji focením, tak se brzy ocitáme u schodiště vedoucího úzkou průrvou. Pohled vzhůru občas poskytne zajímavý pohled na bizarně pokroucené větve dávno mrtvých stromů, které se snažily překlenout hlubokou propast. Zajímavých pohledů se nabízí opravdu hojně. Podmínky na vrcholech musí být v zimě hodně drsné; stačí se občas zadívat vzhůru a zachytit něco zajímavého, i když zrovna tento snímek je ve skutečnosti z Malých stěn. Snad mi čtenáři prominou ne zcela přesné řazení fotek.

Ocitáme se opět na skalním náměstíčku u roubeného domečku, nyní zavřeného. Rychle sejdeme od skal na parkoviště a odjíždíme směrem Srbská Kamenice, kde bude pro následující týden naší základnou penzion Lípa.

Jestliže se rozhodnete pro návštěvu Tiských stěn, určitě nebudete zklamáni. Naplánujte si dostatek času - budete-li se zabývat focením, určitě zde příjemně strávíte celý den. V jakémkoliv počasí najdete dostatek námětů. K užití dojde široký rozsah ohniskových délek, polarizační filtr je téměř nutnost a přechodové filtry mohu jen doporučit. Pro přechodové filtry je stativ samozřejmostí, budete-li chtít fotit uvnitř skal, může se snadno expozice vyšplhat až k vteřině a tak Vás nebude mrzet, že se s ním taháte.

Já doufám, že se mi v budoucnu poštěstí návštěva za podmračeného podzimního počasí, abych mohl zkusit fotografovat skalní zátiší a četné průzory. To jsou náměty, které byly v době mé letní návštěvy díky silnému slunečnímu světlu nefotografovatelné. U tohoto článku jsem se snažil vybrat ty lepší fotky, ale i tak často obsahují přepálené oblasti, které by při vhodnějším světle nemusely vzniknout.