Mierzeja Helska

Rozewie

Rozewie leží něco přes 100km na východ od Łeby. Cesta byla poměrně rychlá a příjemná - až do města Karwia. Odtud silnice vede podél pobřeží, na kterém je spousta pláží, a tak všude stojí auta a pohybují se lidé s nezbytnými zástěnami proti větru. Občas se jede podél pobřeží tak blízko, že je moře mezi stromy vidět.

Maják ani parkoviště těsně u něj na levé straně silnice nepřehlédnete. Interiér slouží jako muzeum majáků, já uvnitř nefotil, ale Eva má ve svém albu fotky modelů jednotlivých majáků.

V době naší návštěvy byl zájem veliký, všude byli lidi a někteří se chovali jako telata. Schody mezi podlažími byly úzké, tak pro jednoho člověka; pár nás čekalo, až bude možno jít vzhůru, a najednou se přiřítila jedna taková almaroidní osoba a bezmyšlenkovitě se začala rvát nahoru. Prostě se vůbec nepodívala, jestli je volno, a šla. Podobně cestou dolů, kdy jeden taťka od rodiny zaregistroval naši přítomnost na schodišti, až když hleděl Evě na nohy.

Podobnou zkušenost jsme udělali už cestou k dunám, kdy na široké a pohodlné cestě šli lidi ve čtveřicích (pěticích, ...) vedle sebe a nepovažovali za vhodné se ani trochu uhnout, prostě se nedívali dopředu. My jsme šli úplně u kraje a přesto do mě sem tam někdo narazil. Opravdu podivné chování, snad to bylo způsobeno tím, že zdejší atrakce byly příliš snadno dostupné i lidem z měst, kteří neví jak se chovat...

Jak je vidět z fotek, má maják několik ochozů. Návštěvníci mohou vylézt na první dva, pak je možné jít dokonce až k světlu majáku. V patře pod tím aktivním je staré světlo ze starého majáku s Freshnelovými čočkami.

Prostor u světla je malinký, dost jsem se načekal, když jsem chtěl snímek bez lidí. Výhled je zasklený, takže se ještě přidal problém se špinavým sklem. Po několika fotkách jsme upalovali dolů, kde se zase dalo dýchat.

Za majákem vede pěšina k moři, jde dolů velmi prudce, Rozewie je v těchto místech alespoň 20m nad mořem.

Dole je kousek betonového valu vedeného podél pobřeží, který slouží jako promenáda. My jsme po ní šli směrem na západ, po pár desítkách metrů skončila a my jsme se dostali na pláž. Oproti těm, co jsme viděli předtím, byla plná poměrně velkých kamenů.

Od pláže bylo opět třeba vystoupat oněch zhruba 20m výškových. Cesta byla pěkná, vedla bukovým lesem se strmými svahy. K autu to pak byl kousek a my vyrazili dál na východ.

Hel

Letovisko Hel leží na samém konci poloostrova zvaného Mierzeja Helska. Příjezd autem je možný po jediné silnici, která je v některých místech několik málo metrů od moře, což je velmi zajímavý pohled. Parkování je vcelku bez potíží, parkovišť tam je jako všude dost, jen je to tam poněkud dražší. Platili jsme 3zł za hodinu.

Maják měl v době našeho příjezdu zavřeno, polední pauza je mezi 14. -15. hodinou. To bylo poprvé, všechny ostatní navštívené majáky měly otevřeno nepřetržitě.

Kousek od majáku jsme narazili na směrovky "Cypel Hel", valil se tím směrem proud lidí, tak jsme se přidali. Cestou jsme potkali památník obráncům Helu, rozhlednu / dělostřeleckou věž, z níž nebylo nic vidět, a jedno doslova obležené dělo. Tak trochu jsem doufal, že nás dav dovede k nějakým pobřežním pevnostem.

Marně! Ono tam fakt bylo jen to, jak to znělo - Cíp Helu. Prostě tam byla pláž. :) Vyfotil jsem tedy Evu u cedule a šli jsme zpět k majáku, už měl být otevřený. Když jsme tam došli, nevěřili jsme vlastním očím, fronta na vstup by si nezadala s tou u Malborku. Dali jsme se na ústup...

Ještě jsme se zašli podívat na přístav a prošli se centrem města. To je pěkné, je tam plno obchůdků, smažíren ryb a restaurací. Pak už jsme se vydali kousek zpět do Jastarnie.

Jastarnia

Maják v Jastarnii je funkční, ale není možné na něj vystoupat. S focením je to taky trochu problém díky stromům rostoucím v bezprostřední blízkosti.

Městečko samotné je podobné všem ostatním zde, restaurace a obchůdky. Mají zde pěkně zdobený kostel, Eva má ve svém albu pár fotek.

Stále tmavší obloha a déšť nás odradil od návštěvy rašeliniště "Torfowe Kłyle". Tak jsme pod deštníky došli alespoň na molo a chvíli pozorovali lidi provozující wind- a kitesurfing.

Co jsme neviděli...

Fokárium na Helu je záchranná stanice tuleňů (polsky foka), kde připravují tato roztomilá zvířata pro návrat do volné přírody.

Nejen Češi, ale i Poláci stavěli před válkou opevnění. Blízko Helu je Muzeum obrany pobřeží a u Jastarnie je další opevnění. Jestlipak si alespoň vystřelili...

U Jastarnie je naučná stezka Torfowe Kłyle o rašeliništi a okolní přírodě.

Ve vnitrozemí, u obce Mechowie, je pískovcová jeskyně, kde voda vytvořila velice zajímavé tvary.

Ve vnitrozemí, u obce Żarnowiec, je nedostavěná atomová elektrárna projektovaná pro reaktory typu VVER. Některé fotky, co jsem nalezl, jsou velmi zajímavé. Podle toho to vypadá, že by se tam dalo strávit i dost času, otázka je, jak je to zabezpečené, tj. jestli tam vůbec lze vlézt bez překonávání plotů apod... Podle informací pana domácího tam má být věž upravená na rozhlednu.

VELKÉ A DŮRAZNÉ VAROVÁNÍ !!!

Když si prohlížím své fotky, tak jsme toho viděli opravdu hodně. Z fotek to vypadá jako idylka. Nebyla! A proto Vás varuji:

Nejezděte tam autem!

Už cestou tam jsme minimálně 40 min tvrdli v koloně, jejíž větší část jsme objeli díky přesné mapě. Při zpáteční cestě nebylo ale úniku, cesta je tam jen jedna jediná. Za tenhle den jsme v autě strávili snad 6 hodin, takhle jsem si poslední den naší dovolené nepředstavoval... Takže ještě jednou:

Nejezděte tam autem!

Jezdí tam vlak a také lodě. Asi takhle nejde stihnout vše, což jsme stejně nezvládli, ale určitě by to bylo lepší než poposkakovat v koloně. A pokud byste snad neuposlechli, tak si předem natankujte, hladové světýlko klidu nepřidá..., ale stejně:

Nejezděte tam autem!

PS: Nejezděte tam ani autobusem! :))