1. den - Jízda Německem a Dánskem až na jih Švédska
Putování za poznáním Švédska jsme započali v pátek 13. července 2012. Vyrazili jsme už brzy ráno, pro Evu ještě hluboko v noci, abychom se vyhnuli frontě na trajekt. V Rostocku jsme byli u pokladny tak nějak kolem 14. hodiny, do odjezdu zbývala hodinka:
Já: Jednosměrnou jízdenku do Gedseru.
Pokladní: 130 €
Já: V kolik budeme odjíždět?
Pokladní (bez zjevného zájmu): V 15 nebo 17 podle toho, kolik bude aut.
Já: To je nepříjemné, potřebuji jet v 15.
Pokladní (stále bez zájmu): Je léto.
Já (mám nastudováno): Není možné si připlatit a jet v 15?
Pokladní: Ano, 150 €.
Lístek nám prodala a já jí zrovna dobře nerozuměl, kam že na té
obrovské asfaltové
ploše mám jet, jejího "zájmu" jsem ale měl tak akorát dost,
a tak jsem jel. Podle lístku jsem nakonec rozuměl dobře. Divné bylo, že
jsme tvořili samostatnou frontu trochu stranou od všech ostatních,
takže jsem zase začal pochybovat. Zhruba půl kilometru vzduchem byla
nějaká keška. Nechal jsem Evu hlídat auto, vyrazil a narazil na plot,
ten mě dovedl k budkám nějakých hlídačů. Při představě, jak jazykově
nevybaven vysvětluji německému sekuriťákovi, že jsem se byl zapsat do
filmovky na mokrý žvanec papíru, mě chuť na lov přešla a vrátil jsem
k autu. Pozitivní bylo, že mezitím za námi zaparkovalo několik aut a mně
konečně při pohledu na ta nablýskaná BMW, Volva a Mercedesy došlo, že
stojíme v prioritní frontě. A skutečně, při nalodění před nás pustili
jednoho vozíčkáře a jinak jsme byli první! Těch 20 € navrch se opravdu
vyplatilo - z paluby trajektu jsme se pokochali výhledem na zcela
prázdné seřadiště.. Zemi Čechožroutů jsme tedy úspěšně
překonali. Šli jsme se schovat před větrem a vyzvednout si kávu, kterou
jsme coby VIP cestující "dostali".
Po necelých dvou hodinách plavby se přiblížilo Dánsko. Protože jsme se
chtěli dostat až k Malmö, tak jsme příliš neotáleli. Díky dálnici jsme
brzy minuli ostrov Møn, kde jsme před dvěma lety trávili svou první
severskou dovolenou. Už v půl osmé jsme přejížděli impozantní most
přes Öresund, je veliká škoda, že se tam nikde nedá zastavit. První
švédskou keškou měla být jednoduchá multina, jejíž řešení spočívá
v počítání betonových sloupů mostu, ale přes všechnu snahu jsme ji na
odpočívadle za mostem nenašli. Čas běžel a před námi bylo první
nocování pod stanem.
Za další hodinu jsme už popojížděli po jižním pobřeží a hledali, kde si postavíme stan. Na chvilku jsme se zastavili v rybářské vesničce Skåre, kešovací smůla nás pronásledovala i zde a navždy pro nás zůstalo tajemstvím, kde že byla ta mrška skryta. I tak to tam bylo pěkné, ty červené dřevěné domečky se nám za celou dobu pobytu ve Švédsku neokoukaly. Začalo se smrákat, pořád jsme neměli odlovenou žádnou švédskou keš a hlavně se nám nedařilo najít vhodné místo pro stan. Nakonec jsme skončili u malého odpočívadla u silnice Trelleborksvägen, byl tam stoleček s lavicemi, kde jsme si uvařili pytlíkovou polévku. Tou dobou se už úplně setmělo, takže jsme vytáhli spacáky a zalezli do stanu. Spaní to moc dobré nebylo, po silnici jezdila auta...
| 9. 3. 2013 | Eva fotila víc než já a její fotky jsou také online. |