2. den - Nejjižnější místo Švédska a cesta k chatičce
Ráno byla na stanu spousta kapiček vody, nejsem si ale vědom, že by
pršelo, takže to s tím spaním nebylo zase tak zlé. Sklepali
jsme to nadělení, ohřáli jsme si ke snídani pytlíkovou polévku
a s teplou tekutinou v žaludku byl ten zatažený den o slušný kus
veselejší. Ostatně čekala na nás "naše" chatička, pravda, ještě
nějakých 500 km na sever.
Než jsme jeli na Smygehuk, zastavili jsme se u keše, Skåre skansar, kde jsme zastihli mladý německý pár, který se akorát vracel z výletu na Nordkapp. K nocování jsme si tohle místo nevybrali, protože tam byla celkem srozumitelná cedulka se škrtlým stanem. Pravda, u vedlejšího plácku... ale i tak nám to navečer nestálo za zastavení. Byla to chyba, stačilo popojít pár metrů k moři a plácků pro postavení stanu tam bylo dost.
Smygehuk - nejjižnější místo Švédska
Cestou od našeho tábořiště jsme v Trellebogu zahlédli dvojici cyklistů, jak si skládali stan u nějaké informační tabule přímo v centru města. Lidé jsou tady asi opravdu tolerantní.
Smygehuk jsem chtěl navštívit kvůli nejjižnější kešce Švédska, ani jsem nevěděl, že tam je nějaký maják. Udělal nám radost a docela mu to v té bílé barvě slušelo i na pošmourném nebi. Kousek za majákem je kemp s parkovištěm, kde jsme pohodlně zaparkovali a došli do malého přístavu. Tenhle přístav byl tím nejsmradlavějším přístavem, který jsem kdy viděl, rostly tam nějaké řasy, co neskutečně páchly. Tentýž smrad jsme pak zažili ještě o pár stovek metrů dál přímo na pobřeží.
Přesto to bylo pěkné místečko, které za zastávku stálo. Ono nejjižnější místo je vydlážděno žulovými deskami a opatřeno masivním kovovým zábradlím, které rozežírá slaná voda. Vlny se o to rozbíjejí docela hlučně a stříkají vysoko nad hlavu.
Ales Stenar - megalitická památka
Ales Stenar je něco jako švédský Stonehenge. Jedná se o poměrně velký prostor ohraničený vztyčenými kameny, které tvoří jakési plavidlo. Ze země se to poměrně obtížně fotí, můžete se ale podívat na listing kešky, která tam je, v listingu je vložena fotografie z ptačí perspektivy.
V oblasti jsou dvě parkoviště, jedno blízko přístupové silnice a druhé malé dole u přístavu, měli jsme štěstí a našli jsme místečko dole. Jsou tam obchůdky s cetkami pro turisty a pak schodiště vedoucí nahoru nad útesy. Tam vedeni davem jsme onu památku a již zmíněnou kešku snadno našli.
Byla docela fuška opatřit záběr bez lidí. Ne, nikomu jsem nic neudělal, jen jsem trpělivě čekal, až se všichni pokud možno poschovávají za kameny. Pobřeží je zde písčité a porostlé trávou, docela mi to připomnělo fotky z Anglie, které jsem kdesi viděl.
Dole pod schody krom turistických cetek byla ještě restaurace, bylo už po dvanácté a ty vůně se prostě nedaly vydržet, tak jsme si museli něco dát. Já si dal lososa na grilu, byl výborný. Eva si dala dva druhy studených lososů - uzeného a marinovaného s lehkým bramborovým salátem. Salát i marinovaného lososa (gravad lax) jsme pak zařadili do svého domácího jídelníčku. Měli zde pěknou vychytávku. Host dostane takový malý disk a jde si sednout ke stolku, když je jídlo připravené, disk začne pípat a blikat. Cena byla švédská, za ta dvě jídla a pití jsme dali 225 SEK, je lepší to těmi 3 nenásobit. Zajímavý byl také parkovací automat, akceptoval platební karty a na malé částky nevyžadoval PIN, za cca 2 hodinky jsme tam nechali 20 SEK.
Chatička
Má původní
představa byla, že pojedeme po pobřeží, a když zahlédneme něco
zajímavého, zastavíme se. Ta při pohledu na čas a GPS, která hlásila
k "naší" chatičce 520 km, vzala za své. Nevěděli jsme, co nás u chatičky
čeká, a chtěli jsme dorazit nějak rozumně, a tak jsme nabrali co
nejrychlejší směr na sever. Jeli jsme přes Kristianstad a Hassleholm
a pak po silnici E4 až do Björkviku, odtud to bylo
k "naší" chatičce už jen kousíček.
Při ubytování jsme už potřetí využili služeb firmy Novasol a opět jsme byli naprosto spokojeni. Podobně jako v minulých dvou letech v Dánsku i tady ve Švédsku jsme si vybrali chatku mimo civilizaci. Ač obvykle hodně jezdíme po širokém okolí, současně si ceníme klidného prostředí, ve kterém můžeme načerpat síly na další den. Tady se spalo opravdu pohádkově.
Přijeli jsme kolem půl deváté, slunce bylo pořád schované za mraky, ale bylo vidět, že ještě chvíli zapadat nebude. Ono ani v noci nám tam nepřipadalo úplně temno. Rozdíl v množství světla zde a dole u Malmö byl markantní. Nanosili jsme všechno svoje vybavení dovnitř a v přístěnku jsme postavili stan, aby mohl uschnout. Už si nevzpomínám, co jsme povečeřeli, ale určitě bylo k večeři české pivo.
| 9. 3. 2013 | Eviny fotky jsou také online. |