3. den - Skalní rytiny, Norrköping, Femöre a Björkvik
Skalní rytiny v Norrköpingu
Ráno jsme si trošku pospali, taková postel, to je teda vynález! Zase tak
moc jsme ale neotáleli a už před jedenáctou jsme parkovali v Norrköpingu. Naším
prvním cílem byly rytiny z doby bronzové. Jako motiv se nejčastěji
objevují lodě, soudí se, že se jednalo o součást pohřebních
rituálů. Motivy jsou vyryté do skály, červeně jsou zvýrazněné
restaurátory, aby byly vidět. Jen občas jsou některé ponechány bez
zvýraznění. Kolem skalek s rytinami jsou postaveny dřevěné chodníčky,
aby návštěvníci nešlapali, kam nemají, pod jedním takovým chodníčkem je
i keška.
Prohlížením rytin jsme strávili víc než hodinku. U všech jsou několikajazyčné informační cedulky, takže jsme se i něco dozvěděli a já si procvičil angličtinu. Od rytin by se dalo pohodlně dojít podle řeky do centra města, ale protože jsme chtěli stihnout ještě něco dalšího, tak jsme kousek popojeli.
Norrköping
Udělali jsme dobře, přihnala se krátká přeháňka. Využili jsme vynucenou přestávku k obědu v autě. Parkoviště, kde jsme auto zaparkovali, je blízko centra a v pracovní dny je asi využíváno jako odstavné u nádraží. V neděli bylo volné a zdarma.
Norrköping je docela obyčejné švédské město, nenarazili jsme tam na žádné větší historické památky. Město se rozrostlo díky síle vody v řece Motala Ström, která společně s blízkostí námořního přístavu umožnila prudký rozvoj města v době průmyslové revoluce. Město se proslavilo textilním průmyslem. V jedné z přestavěných továrních budov původní přádelny je dnes Arbetets Museum (Muzeum práce). Další budovy jsou zrekonstruovány a tvoří zajímavý veřejný prostor. V některých místech, kde se můžete projít, burácí voda tak silně, že není slyšet vlastní myšlenky, natož slova.
Femöre
Další lokalitou, kterou jsme chtěli navštívit, byly skalní výběžky Femöre u města Oxelösund. Je zde přístav, který se rozvinul díky železné rudě někde zde těžené. Nás ale přitáhly ty narůžovělé skály vybíhající do moře a tvořící pěkné zátočiny. Až na místě jsme zjistili, že je tady památka na studenou válku a nachází se zde dělostřelecká postavení vytesaná ve skále. Nijak to nevadilo, moře a skály zde byly úchvatné!
Na jednom místě, s keškou pochopitelně, je malý majáček a několik typických červených domečků. Bylo to tam opravdu půvabné, takže jsme v závětří poseděli, vychutnali si tatranku, poslouchali moře a vítr a pozorovali lodě plavící se někam do dáli.
U poslední kešky z těch tří, které jsme tam našli, jsme se konečně seznámili se zdejšími komáry. Trpělivě na nás čekali v borůvčí a my jim udělali nesmírnou radost, když jsme kešku nemohli najít. Pokousaní, ale úspěšní jsme se vrátili k parkovišti a jeli zpět směrem Björkvik.
Björkvik
Björkvik je pro pro nás neskutečně roztahaná obec, jsou to spíš takové
roztroušené usedlosti s jednou benzínkou s obchodem, který jsme nikdy
nezastihli otevřený, a pak pochopitelně také kostelíkem. Je seversky
úhledný a obklopený skromnými náhrobky. Naštěstí má kešku, jinak bychom se tam tak blízko "bydlení" snad ani nepodívali.
Cesty k odlehlejším usedlostem nejsou asfaltované, jedná se jen o nějakou směs hlíny a kamení. Jede se po tom docela dobře a řidič se snadno nechá ukolébat dojmem stability povrchu, a to do momentu, než potřebuje zatočit, pak je to něco mezi mokrým asfaltem a sněhem. Při prvním návratu do chatičky jsem málem zaparkoval do příkopu.. Na posledním obrázku je fotografie usedlosti, od jejíhož majitele jsme měli pronajatou chatičku.
| 11. 3. 2013 | Eviny fotky jsou také online. |