4. den - Jezero Vättern, Alvastra, Rökstenen, Vadstena

Jezero Vättern a park Stocklycke

Ráno nás z postele vyhnal budík o něco dřív než včera, čekala nás 150 kilometrů dlouhá cesta z Björkviku ke zřícenému klášteru Alvastra. Auto jsme zaparkovali u informačního centra Stocklycke a po jedné z mnoha cestiček jsme se dali na sever. Šli jsme odlovit kešku na místě zvaném Oxbased, je to docela zarostlá vyhlídka na útesu nad jezerem Vättern. Trochu foukal vítr a jezero bylo docela neklidné, skoro jako moře. Při délce 130 km to pro nás suchozemce v podstatě moře bylo. Dovolte mi jednu citaci z wiki Každý rok v červnu se koná okružní jízda kolem jezera Vättern na jízdních kolech (Vätterrundan), která se může zúčastnit každý. Start a cíl je v Motale a délka je přes 300 km. Čas není oficiálně měřen a ani není stanoven vítěz. To se mi hodně líbí, pokud je to opravdu jen taková delší projížďka, tak opravdu smekám.

Z vyhlídky jsme se trochu vrátili zpět a pak sledovali pěšinky podél skalního srázu. Postupně jsme klesali níž a níž, až jsme se dostali takřka na úroveň vodní hladiny. Došli jsme až k malému tábořišti, zhruba na souřadnicích N58°18.413 E14°37.663, je tam vybetonovaný plácek se vstupem do vody. Místo pro několik aut a stanů a ohniště s přístřeškem. Zvláštní, jak jedna noc pod stanem způsobila, že jsem se rozhlížel, kde by se dala složit hlava. Tady by to bylo opravdu pěkné.

Zřícenina klášteru Alvastra

Od toho krásného tábořiště jsme šli ještě chvíli na jih a pak nás cestička a GPS vedly západně. Vystoupali jsme k odpočívadlu nad domem jakési spisovatelky a pokračovali k našemu hlavnímu cíli. Fotka klenutých oblouků v průvodci Švédskem nelhala! Zřícenina kláštera Alvastra je nádherná. Zastihla nás tam docela slušná průtrž mračen, naštěstí tam je sklepení, ve kterém jsme se postupem času tísnili s ostatními návštěvníky. Střecha sklepení starého bezmála 1000 let nám poskytla dobré přístřeší.

Kritičtější pohled na strojově precizní opracování kamenů oblouků ve mně vzbudil trochu pochybností o autentičnosti památky, a když teď při psaní článku prohlížím fotky na google images a nacházím historické fotky, tak se mé pochybnosti potvrzují. I tak to bylo nádherné místo, které stálo za návštěvu. Chcete-li, dá se autem dojet až téměř ke klášteru.

Od kláštera jsme kolem pár kešek vystoupali zpět k parkovišti. Po dešti v docela vlhkém lese se celkem líbilo komárům, zahrnuli nás svou přízní a donutili nás vypotit o nějaký ten litr potu víc, než bychom jinak svým vycházkovým tempem vypotili. Díky tomu jsme ale zase získali nějaký čas navíc.

Kostel v Heda

Rozhodli jsme se ještě zajet podívat na runový kámen Rökstenen, po cestě jsme ale narazili na kostel v obci Heda. Zaujal nás svým na zdejší kraj poměrně neobvyklým vzhledem, a tak jsme se rozhodli ho trochu prozkoumat. Krom architektury, která mi připomíná románské stavby tady u nás, nás zaujaly runové kameny zazděné do zdí kostela a při vstupu pak teplo. Ten kostel byl vytápěný!

Runový kámen Rökstenen

Na památku Vémóðra jsou tyto runy.
Varinn vybarvil je, otec,
na památku svého mrtvého syna.
...

Tento runový kámen je jeden z těch významnějších, které jsme při svém putování potkali. Když u nich byla nějaká informační tabulka s anglickým přepisem, tak se obvykle jednalo o nějakou tragédii v podivné angličtině, se kterou jsem měl větší potíže než obvykle, takže vás nebudu trápit celým překladem a odkážu vás na wiki. U kamene stojí pěkný kostel, kterému to v nízkém večerním slunci obzvlášť slušelo.

Vadstena

Od Rökstenen jsme ještě zamířili do města Vadstena, kde stojí stejnojmenná pevnost. Kdesi ve městě je prý dochovaná nejstarší radnice, tam už jsme nedošli. Prošli jsme se ale kolem pevnosti a také jejím nádvořím a pak zamířili podél přístavu rekreačních plachetnic k výběžku s majákem. Sluníčko se lenošně blížilo k obzoru a nám nezbylo, než nabrat směr k chatičce. Předtím jsme ale ještě navštívili obchod a zakoupili Matjessill - marinované sledě. Otevřeli jsme ji asi o dva dny později - od té doby jsme každý obchod prozkoumali do šroubečku, jestli tuhle manu nebeskou mají. Domů jsme toho vezli půl kufru a propadali zoufalství, co bude, až dojdou. Zachránila nás IKEA.

další den

12. 3. 2013

Eviny fotky jsou také online.