9. den - Skalní rytiny v Tanum a ochutnávka Norska

V sobotu ráno jsme museli opustit pohodlnou chatičku. Odjezd nám zostřili organizátoři rallye, museli jsme odjet před devátou hodinou. Rallye měla vést po šotolinové cestě právě kolem chatičky. Mysleli to docela vážně, večer předem se všude objevily pásky a mobilní zátarasy. Takže nápad, že zaspíme a nějak se vyplížíme, jsem hodně rychle zapudil.

Náš plán byl dojet nakouknout do Norska a pak pomalu podél pobřeží jet domů. Ráno jsme stihli opustit chatičku v termínu a nabrali jsme směr na Örebro. Placatá krajina rychle ubíhala a vtom se před námi objevil balvan, jmenuje se Skattebystenen, a dokonce je u něj i keška.

Moc jsme se nezdržovali a pokračovali dál. Průvodce o Örebro neříkal nic zajímavého, a tak jsme ani nepřibrzdili. Chtěl jsem jet východně od jezera Vänern, je největší ve Švédsku, ale navigace se rozhodla jinak. Příliš jsem ji nekontroloval, takže jsem to zjistil, až když už nemělo smysl se vracet. Cesta to nebyla špatná a cestou jsme narazili na odpočívadlo s nádherným jezírkem a keškou. Po dalších dvou keškách a celkem 400 km jízdy jsme parkovali na parkovišti u muzea Vitlycke.

Muzeum se věnuje době bronzové, především skalním rytinám zdejší oblasti, nachází se zde největší "archiv" skalních rytin v severní Evropě. Do dnešní doby bylo odkryto přes 1 200 rytin s více než 10 00 figurami. V roce 1994 byla tato oblast zapsána do seznamu UNESCO. Na rytinách jsou zobrazovány především lodě, dále pak muži, což se pozná podle vztyčeného přirození, ženy se pak poznávají podle ohonu z vlasů.

Od rytin se dá vystoupat na kopeček, kde je prý pohřební mohyla. Po zkušenostech z Dánska jsme čekali něco jiného. Tady je to prostě ohromná hromada kamení. Ale je to pěkné místo s výhledem, jako stvořené pro kávu a tatranku.

Zvýrazněné rytiny jsou ve zdejší oblasti trochu roztroušeny. Značení cest příliš nefunguje a mapka, kterou jsme dostali v muzeu, byla doslova tragická. Jednu oblast jsme minuli už při příjezdu do Tanum, parkoviště má souřadnice N58°43.405 E11°23.040. Další oblast je pak jižněji od muzea, a to na souřadnicích N58°41.719 E11°20.251.

Poslední, ale ne méně důležitá oblast je na souřadnicích N58°41.324 E11°19.476 tam je k vidění největší známá rytina bojovníka s oštěpem. V podstatě u každé větší skupinky rytin stojí informační tabule s vysvětlivkami. Všude i v angličtině, takže jsem se slušně procvičil. Eva si toho hodně zapamatovala a vepsala to do komentářů u svých fotek, tak se na ně podívejte, pokud vás rytiny zaujaly.

Od rytin jsme vyrazili směrem na Oslo. Pravda, trochu marnotratně, protože jsem nechtěl víc než jen odlovit jednu či dvě kešky v Norsku, aby se mi tenhle velký stát také vybarvil na mapě. Těsně před hranicemi jsme po menším boji s navigací sjeli na okresku, abychom se vyhnuli poplatku za nový most a jeli ke starému. Byl krásně nasvícený zapadajícím sluncem a my jsme si ho přešli, podívali se doleva i doprava na zátoku Svinesund a odlovili dvě norské kešky blízko odpočívadla. Potom jsme se vrátili k autu a vyrazili hledat nocleh.

Našli jsme ho na souřadnicích N59°04.335 E11°18.102, je to takové zapadlé místečko kousek od nějaké místní silnice. Když jsme zaparkovali auto a já obhlížel, jestli bude kde postavit stan, přijel na kole místní chlapík. Vypadal, že neumí do pěti počítat, ale spustil perfektní angličtinou:

on: plánujete kempovat?
já: ano
on: obvykle tady lidi nenechávám, nechávají tu nepořádek
já: my tady nic nenecháme, už jedeme dlouho, potřebujeme si odpočinout
on: tak já si to přijdu ráno zkontrolovat

Ohřáli jsme si polévku k večeři a utekli do stanu před komáry. Ráno jsme nikoho neviděli, jen jsem se prošel po okolí a posbíral igelitku odpadků. Kus motorky a pračky, co jsem tam našel, se mi už nikam nevešel, a tak jsem je tam nechal. Nikdy bych nevěřil, co všechno při kempování lidé pohodí.

další den

31. 3. 2013

Eviny fotky jsou také online.